Máme tu typické Norské počasí. V pátek nám tu poprvé vysvitlo sluníčko. Jinak tu je pořád pod mrakem a přibližně 5x denně prší. Je to většinou naštěstí jen rychlý déšť. Prý je ale nejhorší léto za posledních 50 let 😀 Takže když se podle předpovědi mělo udělat o víkendu hezky, naplánovali jsme si menší výlet.
O víkendu jsme si tedy vzali volno, a jelikož zrovna cestují Norskem Petr a Hanka Švecovi, tak nás nabrali na naší farmě a vyrazili jsme směrem na sever prozkoumat krásnou krajinu a fjordy 🙂 Jediný slunečný den jsme ale strávili v autě, abychom popojeli k Trollímu jazyku, který jsme chtěli vyšlápnout další den. Cestou jsme toho ale taky spoustu viděli, takže i autoturistika se v krásném počasí vyplatila. Tam kde se nám to líbilo, tam jsme zastavili, podívali jsme se kolem, udělali pár fotek a zas jeli dál. Nejhezčí byla cesta podél řek lemována jezery a vodopády, kde se Hanka koupala v hrozně ledové vodě a dokonce si to užívala.
Večer jsme hledali místo na přespání a našli jsme krásné místo s výhledem na hory s úplně modrým ledovcem a hned vedle byla divoká řeka se zářivě modrou a průzračnou vodou… Po chvíli ale přijel klučina na traktoru s lopatou tak odhodlaně, že by nás i na tu lopatu snad nabral, a sdělil nám: “no camping here”. Takže jsme nakonec byli donuceni skončit u hlavní silnice na odpočívadle vedle jezera.
Vidíte ten ledovec?
Další den jsme tedy vyrazili na 10-ti hodinovou túru na Trollí jazyk (Norsky trolltunga). Je to bohužel nyní dost vyhlášené místo a bylo tam šíleně moc lidí. Občas se šlo v zástupu za rodinkami Asiatů, kteří šli v dobré zatáčce či na rovince předběhnout. Při jednom takovémto předbíhání Petrovi podklouzla noha a s foťákem v ruce se narazil žebrem na kámen. Snad to bude mít brzy v pohodě, ale zbytek cesty s námi bohužel neabsolvoval. Cesta totiž byla dost krkolomná, samý kámen a bahno, což mu nedělalo dobře. Výhledy kolem ale byly překrásné a skoro jako v Pánu prstenů. Ten den nám ani jednou nepršelo (jen mrholilo tak, že jsme byli mokří, ale to na zdejší poměry není nic), ale sluníčko taky nesvítilo. Každopádně naštěstí nebyly nízké mraky, tak bylo hezky vidět na okolní scenérii. Když jsme dorazili na vrchol, byla tam asi dvouhodinová fronta lidi, aby se mohli vyfotit na Trolím jazyku. Tu jsme odmítali stát, tak jsme si udělali pěkné fotky hned vedle jazyka 😀 Nakonec jsme pokořili 22km cestu za 8 hodin a spokojeně se vyčerpáni natáhli do stanu.
Plní energie i po takovém výšlapu
Další den jsme měli v plánu vyjít na ledovec, na který jsme se koukali ze spodku. Ale ráno pršelo a pršelo tak jsme tomu chtěli ujet a vyšlápnout si na nějaký vrcholek o kus dál. Mrakům jsme neunikli, takže jsme v dešti šlapali menší výšlap na Preikestolen. Tady jsme naráželi na ještě větší masy turistů než na Trolím jazyce. Potkávali jsme dokonce Asiaty s deštníky a pláštěnkami zároveň, lidi se psy a kabelky 🙂 Na vršek jsme bohužel nedošli, protože celý kopec byl v mraku a k tomu déšť začal zesilovat ve velkém tempu. Tak jsme to těsně před koncem srabácky vzdali.
Výšlap na Preikestolne za pochmurného počasí
Počasí nám nakonec moc nevyšlo, Norové nepotvrdili svou pověst s přesnými předpověďmi počasí, ale stejně to bylo krásné a vřele doporučujeme všem cestovatelům 🙂
Další fotky zde: http://stredablog.rajce.idnes.cz/
sTRední Amerika 